Text

Divadlo v ulicích

Pánové to budou mít kulišácky vymyšlené. Aby byli nestranní, mají bedýnku na baterku. Od nikoho nic nechtějí. Nechtějí ani žádný další mikrofon.
          „Pan premiér si přeje jeden mikrofon do ruky, tedy ne stojánek, aby se v případě potřeby mohl více přiblížit k publiku,“ povídá Ten s pihou.
          Nesmím si to zase moc zašmodrchat, abych se v tom ještě vyznal. Už teď mi není jasný, v případě potřeby koho? Proč by se chtěl přibližovat? Ale zatím to tam nechme.
          My kluci z rozhlasu i televize to asi vyřešíme tak, že si dáme před reproduktor svoje mikrofony. Je to náš ušmudlaný denní chleba zovoucí se improvizace. Krajíc, co se mi už někdy zajídá.

Divadlo u Vykulený sovy

Můj kamarád říká, že mu v takových chvílích v hlavě udělá pomyslná bublinka vzduchu tiché „plopt“. Něco jako když kvasí v demižonu ovocné víno a vzduch do ticha vyskočí z vody. „Plopt“ jakože „jau“. Zaslechl jsem ho v hlavě a ucítil další zamrzení.

Prdelky a koncert v Poličce

Myslim si: Ty vole, voni to probírají jako nějakej nucenej výsek. Ženský se nám tu v autě představujou jako klisničky.
          „Hele“, povídá Igor „a jak si je přesvědčil, aby do toho šly?“
          „No počkej“ odpovídá Tomáš a přestane točit přístrojem na promlouvání bábám do ouška „to je špatně nastavený. Ty je nemusíš přesvědčovat, ona prostě musí pochopit, že ty to chceš a basta!“
          „Aha“ ozve se trochu zaskočeně zezadu Igor.

Kapitán U

Tenkrát lodi Jasmína velel kapitán Ochechule. Byl to malý rázovitý muž, budící respekt. Na hlavě nosíval malinkatou čepičku. Námořnickou kazajku měl obvykle ledabyle přehozenou přes ramena a rád s gustem plival okolo sebe. Byl zamračený a měl nepřirozeně vypoulené oči. Neměl je tak odjakživa: přišel tak jednou na loď, navrátiv se snad z divoké pijatyky. I přesto, že následky takových akcí všichni z mužstva znali, přišlo jim to podivné. Na nohy se nemůžete postavit, to ano, vidíte předměty hlavou dolů, to ano, ale to všechno se, na rozdíl od kapitánových zraků, časem srovná.

Sajmon a Čáp

Zvláštní neviditelná spojnice se nás dotýkala v prostoru sutin, popadaných prken a hemžících se lidí. Ty dva tam byli, popošli ke mně a zeptali se, co mají dělat. Já jsem rád, že jste tu, napadlo mě v duchu. Jsem nadšený, že jste mě v tom nenechali. Co byste ještě chtěli dělat?

Manifest Fušerismu

Z kamenocihlový zdi našeho starýho domku jsem vydrolil přízrak Fušerismu - dobráckýho tvůrčího architektonickýho stylu. Tady jsou jeho definice.

Zážitky debility

Malý kámen ležel na zemi. Možná ten samý kámen, co v pravěku Mamutík hodil po Kopčemovi a způsobil mu ránu nad okem. V přepjaté fantazii snad úlomek skály, kterou chtěl Gavrilo Princip při návštěvě Prahy dokulit do Sarajeva, aby ji vrhl mocnářovým směrem. Tenhle uhelny kamen a dětská ruka spolu zničehonic začínají rýt do měkkého dřeva plůtku zahrady tvar, jenž nás fascinuje a zahanbuje zároveň. Nakreslí čůráka. A ruka druhého plynule dotvoří výstřik. Baví nás to a vzrušuje nás to. Vyslovujeme dokola čůrák. Je to jako mantra, jsme jí uhranutí. Ale to bychom si tehdy nepřiznali. Koukáme potěšeně na naše pudové dílko, máme velké škvíry mezi předními zuby, máme velké dásně, jsme tady...

Čerta živíte

Třeba jenom víc foukal vítr, taky už na dálku blbě vidim..., možná je jenom připospadlý, posunutý, povyjetý, malinko se shrbilo, bylo tu spoustu dní, je starý, čekalo, vtipkuje, dává ti to sežrat, je nasraný, je v šeru. Ne. Je zničený na Zemi...

Hezký večer

Je to sestavené. Teď už jen nasadit celou nápravu zpět do auta. Ovšem už teď mi ulpívá ve vzácné shodě můj přímý i periferní zrak na pár věcech, co zbyly na stole. Je to jako když na špíz zapomenete nasunout to prostřední, nejdůležitější. Jako když tam nedáte to jídlo...